Zase nám jednou štěstí přálo! Ve středu večer nás Oncu překvapil s novinkou, že vyjednal let přímo do Kathmandu místo do Ramechapu. Ráno v 6:30 jsme tedy zamířili na letiště, kde vládl obvyklý nepálský chaos, ale naštěstí za nás všechno řešil Oncu. Drželi jsme se zásady, že dokud nemáme letenky v ruce, radši se neradujeme předčasně, protože v sezoně létá do Kathmandu jen jedno letadlo ráno a jedno jako poslední let kvůli přetíženému letišti v Kathmandu – ostatní lety míří do Ramechapu ze kterého to netrvá 4 hodiny jak jsme si mysleli, ale přes den kvůli provozu 7 hodin. O to jsme byli z možnosti letět přímo nadšenější.

Před 8:00 naše letadlo dorazilo a my byli rychle nahnáni na palubu. V Lukle se snaží všechny rychle odvézt kvůli nejistému počasí, které odpoledne často znemožňuje lety. Náš let probíhal v českém letadle L-410 z Kunovic, ze kterého máme stovky seskoků, ale takhle z kopce jsme se ještě nikdy nerozjížděli – adrenalinový zážitek… 🙂

Do 10:00 jsme byli zpět v hotelu a po těch dnech v horách se nám Kathmandu zdálo překvapivě civilizovanější a hotel hezčí než když jsme přijeli. Bez meškání jsme vyrazili do Czech pubu na pořádné pivo a klasický řízek s bramborovým salátem.

Po obědě jsme se vydali na procházku městem. Honza si šel koupit nějakou nezbytnou výbavu na kruté české mrazy. Strašně toužil po skafandru, jaký mají horolezci na Mount Everest, ale to jsem mu naštěstí rozmluvila.

Za odměnu jsme si dali ještě míchané drinky v příjemném baru u lezecké stěny v centru města.

A na večer máme plán – jdeme oslavit Týny úspěch v autoškole. Máme řidičák! Zase do Czech pubu, protože tam mají italské víno, to nepálské se fakt nedá pít!

Poslední den v Kathmandu

Nakonec jsme včera místo Czech pubu zvolili střešní restauraci, která nabízela široký výběr vín. Zdejší obsluha s víny trochu bojuje stejně jako s pivem. Když jsme se zeptali na španělské víno z menu (protože tam bylo jen španělské víno), dostali jsme odpověď „bílé a červené“. Následně nám všechna vína vytáhli z lednice na bar a my, vybaveni vinařskou aplikací, jsme si vybrali to pravé. A když Honza poprosil o ice kýbl, byl to pro celou desetičlennou obsluhu podniku hotový maraton, ale nakonec se nějaký kbelík našel 🙂

Ráno po snídani jsme si dopřáli dvouhodinovou masáž, která byla naprosto úžasná. Pak už byl čas na oběd a následovala poslední procházka městem, pár nákupů, kávička s dortíčkem a zase jsme skončili u našeho oblíbeného baru u lezecké stěny. Jak by řekla Týna, má to tam takový sportovní „vibes“, že si člověk nemusí připadat jako alkoholik i když je v baru.

Odpoledne jsme se vrátili na hotel a večer nás pozval na večeři majitel naší cestovní agentury. Po večeři už zamíříme na letiště a čeká nás cesta domů.