Dnes jsme se vydali na cestu zpět do údolí.

Čekali jsme, že to bude lehčí, ale pořád jsme nad 4000 metry a cesta nám dávala zabrat. Doufali jsme, že na rovině zrychlíme, ale náš nosič Mingma s 25 kg našich báglů na zádech nás rychle předběhl a zmizel před námi. Taky Oncu vypadal, že nohama moc nekmitá a při tom byl mnohem rychlejší než my z kopce. Asi nějaká Nepálská technika chůze 🙂

Na cestu zpět jsme se vydali jinou trasou než při výstupu, a za každou zatáčkou nás čekalo něco nového. Na této straně údolí bylo vidět více políček, ale narazili jsme jen na pár osamělých domečků a turisty skoro žádné. Potkali jsme pouze dvě nepálské ženy, které se zřejmě vracely z nákupů v Namche.

Vzdali jsme se možnosti pauzy, kterou jsme mohli mít po dvou hodinách cesty u jediné lodge na trase, a později jsme toho trochu litovali. Trasa se vlnila nahoru a dolů a když jsme konečně dorazili do Phortse, nohy jsme měli opravdu unavené.

Nad vesnicí se tyčí vysílač, takže konečně máme zase signál a po šesti dnech jsme si dopřáli teplou sprchu. Tady si člověk opravdu začne vážit těch nejběžnějších věcí 🙂

Zítra pokračujeme do Namche, cestou, kterou už znáte z našich prvních dnů, takže se ozveme až z Lukly, kam bychom měli dorazit ve středu.