Tak abychom nezačínali pořád slunečným ránem s modrou oblohou, začneme dneska už včerejší nocí. Dolehla na nás výška a vůbec jsme nemohli spát. Honzovi ukazovali hodinky 4 hodiny špatného spánku. Já jsem ho asi 2 hodiny poslouchala jak chrápe, takže jsem naspala tak 2 hodiny a to ještě těsně před tím, než jsme v 5:00 vstávali. Vzbudili jsme se teda ne moc dobře naladění. Vyrazili jsme na snídani, kde jsme potkali stejně blbě vypadající turisty. Pro jednoho staršího pána dokonce letěl ráno vrtulník kvůli výškové nemoci. Po snídani jsme se zvedli a vyrazili na kopec.

No a odteď už zase jen sluníčko a modrá obloha 🙂

Bylo 6:00 ráno a byla ještě pořádná zima, vyšli jsme v péřovkách a tlustých rukavicích a vydrželi jsme s nimi určitě do třetiny kopce. Tam pak začalo svítit sluníčko, takže se začalo i oteplovat. Na vrchol Gokyo Ri jsme došli asi po dvou hodinách chůze, i když to má trvat 3 hodiny. Oncu s ledvinkou zase nasadil 🙂 Výhledy opět neskutečné.

Chvíli jsme si na vrcholu odpočinuli a kochali se pohledem na všechny strany. Cesta dolů nám zabrala asi hodinu.

Vrátili jsme se do naší lodge, chvíli si odpočinuli a po lehkém obědě jsme vyrazili do Dragnagu. Cesta je dlouhá cca 4km, nahoru – dolů, žádné velké převýšení, takže jsme si mysleli, že to bude v pohodě. No tak ne tak úplně, ranní výkon už je znát na naší únavě a hlavně ta výška nám dává zabrat. Trasa vedla přes sutiny na ledovci a nebyla vůbec jednoduchá, natož s lehkou (u Honzy spíš těžkou) kocovinou z nadmořské výšky jsme museli dávat pozor na každý krok. Petra si dala Ibalgin ještě k obědu a dobře udělala. Honza přestal cestou mluvit a vypadalo to, že se pro něj bude muset vrátit náš sherpa a vynést ho na zádech. Tentokrát dorazil náš sherpa Mingma o hodinu před námi.

Dobře to dopadlo, dorazili jsme do lodge a máme ještě celé odpoledne na odpočinek na zítřejší výstup Cho La passu.