Někdo tam nahoře nás má asi rád. Vzbudili jsme se a zase je vymetená obloha. V 8:00 vyrážíme směr Gokyo.

Prvně jsme si ještě vyfotili zmrzlé oblečení, co holky v noci sušili, ono už to moc není na fotce vidět, ale když to nesly, tak kalhoty stály vodorovně a bylo to fakt vtipný.

Mingma si sbalil naše tašky a taky vyráží na cestu.

Kráčíme si údolím, kde nás obklopuje omamná vůně. Ta pochází z rostliny, kterou místní nazývají Sunpati a roste jenom v Himalájích. No a yaci, co tuto rostlinu baští, pak mají překvapivě voňavá hovínka. A když tyto hovínka spálí v kamnech, celá místnost se nádherně rozvoní.

Cesta rychle utíká, za každou zatáčkou jsou trochu jiné výhledy a počasí je naprosto luxusní. Jak se blížíme ke Gokyu, potkáváme první a druhé jezero – jiný oficiální název nemají, až to třetí se jmenuje Gokyo. U druhého jezera potkáváme zase Australany, se kterými se občas míjíme. Je jim tak něco mezi 60 a 70 lety a pán na nás nadšeně volal, že skočil do jezera a že bylo tak neuvěřitelně studené, že se to nedá vůbec popsat 🙂

Kolem 11:00 jsme došli do Gokya a dali si oběd v naší lodgi. Dneska bude v noci asi kosa, profukuje pod dveřmi i pod okny 🙂

Po obědě jsme se ještě šli projít na 4. jezero. Byl odtud krásný výhled na Čo Oju 8201 metrů a táhnul se od něj v ohromné délce stékající ledovec.

Když se zapomeneme a trochu zrychlíme, funíme v téhle výšce už i na rovině. Tak jsme na zítřejší vrchol Gokyo Ri zvědaví.

Odpoledne jsme si zašli na kávu a dortíček do místní cukrárny a potom Petra odpadla a usnula zahrabaná v péřovce ve spacáku.

Taky jsme včera trochu změnili plány, Honzovi to nedalo, přeplánoval trasu, smrsknul 3 dny do dvou a zbyl nám ještě jeden den na výšlap na Cho La pass 5368 metrů. Tak si po zítřejším Gokyo Ri vyšlápneme ještě jednou nad 5000 metrů. Guide říkal, že to je super plán 🙂 a ještě ho trochu vylepšil.