Ráno začalo klasicky, nožky do studené vody a připravit se na den. Při snídani jsme narazili na velkou skupinu Čechů. Bylo to milé, ale rychle jsme pochopili, že velká skupina by pro nás rozhodně nebyla. Už v 7:30 nás náš guide vyhnal na cestu a my se rozjeli jak na startu jeho maratonu.

Cesta byla nádherná, prošli jsme spoustu mostů, vesniček, předbíhali turisty a sem tam se zastavili, abychom si oddechli. Na obědě jsme si v poslední vesnici před opravdovým stoupáním uvědomili, jak jsme rádi, že máme filtrační láhev. Voda v horách není jen dražší, ale když jdete takhle nahoru, musíte hodně pít. Před obědem jsme prošli kontrolou, kde vojáci byli zvědaví na naše gopro a na něco se nás ptali a my jen , že jo (mysleli jsme, že máme lístky). Ale on se ptal na dron, naštěstí mu guide říkal, že žádný dron nemáme. No a my ho máme, ale zatím nám nelétá, jelikož chce nějakou registraci u čínských úřadů a my nevíme proč nás tím otravuje, když jsme v nepálu. Možná made of China 🙂 Ale v celém Nepálu je teda nyní přísně zakázáno létat.

Pak jsme přešli přes Hillary bridge, který je na každé druhé fotce z Nepálu, a začalo to pravé peklo do kopce. Cítili jsme každý metr nadmořské výšky, Honza bojoval o každou buňku kyslíku, zatímco náš Oncu sledoval youtube videa a opatrně se otáčel proč vlastně zpomalujeme, vždyť jdeme pořád do stejného kopce. Zapomněl asi, že žijeme v jiné nadmořské výšce.

Do Namche Bazaar jsme dorazili jako vítězové. Místo je úžasné, všude kolem vás cítíte, že turistika sem přináší peníze a vytváří zázemí. Byli jsme trochu zklamaní, že náš pokoj neměl slibovaný záchod, ale doufáme, že to vyměníme aspoň za nějakou tu sprchu nebo možnost nabíjení. Den jsme zakončili kafíčkem a relaxem. Namche Bazzar je prostě top!

A malá poznámka na závěr: Náš sherpa dorazil až hodinu po nás, buď někde hulil nebo mu docházejí síly. Je teda pravda, že jsme mu ráno z těch našich osobních báglů trochu přiložili :)…………..a……sprchu jsme dostali, to je parááááda