Naším cílem bylo překonat vzdálenost z Kathmandu do Lukly, ale místo tradičního letadla jsme si pro tento účel vybrali vrtulník. Nechtěli jsme vstávat uprostřed noci a cestovat na letiště do Ramechapu, protože vrtulník nám umožnil odletět přímo z Kathmandu. Tato volba nám dopřála luxus vyspat se a nerušeně si užít snídani před odjezdem.

Ráno nás však čekalo první dobrodružství, když Honza zjistil, že si zapomněl telefon v hotelu. Naštěstí, díky rychlé reakci Petry a pomoci našeho průvodce, který se vrátil pro telefon, jsme mohli situaci rychle vyřešit. Po necelé hodině čekání jsme měli telefon zpět a mohli pokračovat ve své cestě.

Následovalo několik hodin čekání na letišti, během nichž se postupně zvyšovalo napětí a čekárna se plnila dalšími cestujícími. Honza se nakonec přidal k američance z vedlejší skupiny ve snaze dožadovat se vrtulníku u “vedoucího provozu”, který byl výrazně opožděn. Měli jsme také pocit, že úplatky by někoho mohli dostat do našeho vrtulníku a to se nám nelíbilo. Konečně, ve 12:30, jsme byli posláni na odbavení a po další hodině čekání a přesunu jsme konečně nastoupili do vrtulníku.

Let byl naprosto dechberoucí. Pohledy na horská políčka, vesničky skrývající se mezi kopci, a terasovité pole byly úchvatné a jednoznačně stály za to čekání. Přistání na krátké, do kopce jdoucí ranveji v Lukle bylo dobrodružství samo o sobě a jen utvrdilo náš pocit, že volba vrtulníku byla správná.

Po příletu nás už čekal náš sherpa Oncu, který nás zavedl na rychlý oběd. Co mělo trvat tři hodiny, jsme zvládli za dvě a bylo jasné, že další den musíme tempo trochu přibrzdit. Chvílemi jsme měli pocit, že běžíme. Podařilo se nám ho přibrzdit jen, když si četl emaily v mobilu nebo potkal kámošku s dítětem a na chvilku jsme měli tempo toho prcka.

Naší první noc na treku jsme strávili v „hotýlku“, který by se dle brožury mohl směle měřit s Kempinski, kdyby nebylo za slovem „bathroom“ pouze místo pro mytí bez sprchy. Ale co, užívali jsme si pohostinnost, atmosféru a přípravu na další etapu naší cesty do Namche Bazaar. Honzu už bolí hlava z výšky, tak snad to přežije. Guidovi asi koupíme gumicuk a bude nás táhnout do kopce.

Naše dobrodružství v Himalájích tak začalo velkolepě a přes drobné peripetie to byl skvělý začátek cesty.